Y:Přátelství je jako křišťál, krásné a křehké. A pokud ho jednou upustíš, už nikdy neslepíš jeho střípky zpět.

Něco,co Naku napadlo ve škole o hodině Propagace

3. února 2010 v 17:31 | Naku |  Naku.xD
- je to taková děsná hovadina co mě napadla,když sme zrovna v Propagaci probírali pisma Robin Williamsovi a já čučela z vokna a byla tam doslova vánice..xDDDD



Sníh snáší se k zemi
za doprovodu těžkého deště.
Já bezpečně sedím mezi čtyřmi stěnami,
Nechci odejít,ještě.

Jakoby nebesa chtěla oživnout,
vzít mě pod svá ochranná křídla,
přesto se lesknu ve světle pout,
bílích a lehkých jako holubí pírka.

Volnost s jakou sníh padá na zem,
připomíná mi čistá poletující babí léta.
Chtěla bych,aby se dostala až sem,
ale kapky deště nemilosrdně útočí na jejich křehká těla.

Přesto dál padá jako dar z nebes,
bílá pokrývka co zkryje strach.
Nedokáže však pobrat smutek všech,
Už nění nikoho,kdo by to snes.

Přesto je krásné dívat se na to,
i za cenu těch pout.
Je to jako tekuté stříbro,
jen se ho dotknout.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama